Neuspokojivé výsledky fotbalové Dobrovice stály místo trenéra Ondřeje Murárika a jeho asistenta Lukáše Tumy. Šest kol před koncem divizní sezony tedy zul kopačky bývalý ligový fotbalista Michal Sedláček a postavil se k trenérskému kormidlu. „Bylo to hodně rychlé a nebylo to pro mě úplně jednoduché rozhodování. Na konci června si s vedením sedneme a uvidíme, jak to bude dál pokračovat,“ říká ke svému prvnímu angažmá v pozici kouče bývalý hráč Mladé Boleslavi nebo Bohemians.
Vždycky je jednodušší vyměnit trenéra než dvacet hráčů. Z osmdesáti procent jsme za to ale mohli my hráči. Na jaře jsme neměli takové výsledky jako na podzim, takže se vedení rozhodlo udělat změnu trenéra,“ vysvětluje Sedláček, který za Dobrovici stihl v sezoně odkopat 24 zápasů.
Další už nepřidá. Před 25. kolem se totiž postavil k trenérskému kormidlu jako náhrada za odvolaného Ondřeje Murárika a poprvé v životě si může vyzkoušet angažmá v pozici kouče. Právě touto cestou by se jednou Sedláček rád vydal. „Na podzim mi bude 35 let a soudně musím uznat, že na téhle úrovni s mladými držet krok je hodně složité. Přemýšlel jsem nad tím, že by mě do budoucna bavilo dělat trenéra nebo asistenta hlavního trenéra. Okolnostmi se mi to uspíšilo už teď šest kol před koncem. Po sezoně uvidíme, jestli budu působit jako trenér, jako hráč nebo třeba jako asistent trenéra,“ říká s tím, že na vrcholnou úroveň to s koučováním nevidí.
Na první ligu si úplně nemyslím. Člověk na to musí mít úplně nejvyšší licenci a nějaký čas. Já momentálně pracuju ve firmě, kde jsem hodně spokojený. Nerad bych to měnil a šel do trenérského řemesla, které je opravdu nevyzpytatelné,“ prozrazuje Sedláček.
Se začátkem trénování je ale dost dobře možné, že jeho bohatá a úspěšná hráčská kariéra dospěla ke konci. Sedláček si během ní zahrál i domácí nejvyšší soutěž za Mladou Boleslav a Bohemians, za něž posbíral v první lize 43 startů.
„Kdyby to dopadlo tak, že bych pokračoval v pozici trenéra nebo asistenta, tak si neumím představit, že bych ještě hrál třeba na nižší úrovni. Před třemi týdny se mi narodila dcera, takže z časových důvodů… Spíš asi ne,“ zamýšlí se Sedláček.
Trenérský start už má každopádně po víkendu za sebou a může s ním být nad míru spokojený. Dobrovice se oklepala ze dvou porážek v řadě a v Čáslavi zvítězila 3:1.
„Byla to úleva nejen pro mě. Celý tým potřeboval vítězství jako sůl. Sice se nám podařilo zvládnout skvělé derby s Benátkami, ale pak přišel útlum. Prohráli jsme 0:3 v Trutnově a další týden nato s Turnovem 1:6. To už se nesmí opakovat, abychom doma dostali takový debakl. Navíc s týmem, který byl v tabulce za námi,“ uvědomuje si Sedláček a přiznává, že před prvním zápasem v roli kouče cítil nervozitu.
„Byla tam. Měl jsem ale výhodu, že jsem s kluky seděl rok a půl v kabině, takže je dobře znám. V kabině jsem byl nejstarší, takže mě kluci docela brali jako spoluhráče, který má něco za sebou. O to to pro mě bylo snazší. Nervozita na prvních trénincích ale určitě byla. Je něco jiného sedět v kabině jako hráč a potom jako trenér mluvit před dvaceti lidmi a snažit se jim vštípit svoji filosofii, jak chceme hrát,“ přiznává.
Jako bývalý spoluhráč svých nynějších svěřenců se Sedláček pochopitelně nevyhnul ani nejrůznějším vtípkům. „Samozřejmě nějaké vtípky byly, třeba Pepa Hnátek na scéně. Všechno ale bylo v duchu dobré atmosféry, zatím mám pocit, že nějaký respekt a přirozenou autoritu mám,“ těší novopečeného trenéra.
Podle svých slov Sedláček cílil po nástupu hlavně na týmovost a dobré nastavení hráčů. „Hlavně před zápasem jsem cítil, že je kabina semknutá, na což jsme kladli důraz. Všechny hráče jsme si popořadě brali stranou na pohovory, co od nich čekáme. To bylo v neděli na hřišti vidět. Celý tým táhl za jeden provaz, když jsme dali gól, kluci na střídačce se radovali, i když nešli od začátku na hřiště. Doufám, že tahle atmosféra bude pokračovat,“ přeje si mladoboleslavský odchovanec.
„Trochu jsme změnili i rozestavení. Dříve jsme hrávali 4-2-3-1, teď jsme to změnili na 4-1-4-1, což znamená jenom s jedním defenzivním záložníkem. Dva střední záložníky jsme vysunuli výš, aby víc podporovali útok a našeho útočníka, který v některých fázích byl vepředu až moc osamocený,“ popisuje Sedláček, co ve hře změnil.
I díky tomu doufá, že se Dobrovice od vítězství v Čáslavi odpíchne a sezonu dohraje v klidných vodách kolem sedmého místa, kde se aktuálně nachází. „Jsem na 99 % přesvědčený, že nespadneme. Matematicky se to ještě může stát, ale myslím, že se to nestane. Určitě bychom se chtěli pohybovat kolem sedmého osmého místa, kde teď jsme. Když sezonu dohrajeme se ctí, líbivým fotbalem a ještě uděláme nějaké body, tak v Dobrovici budou všichni spokojeni třeba se sedmým místem,“ avizuje Sedláček.
Ten sám během své hráčské kariéry prošel řadou klubů, ve kterých poznal různé trenéry. Od koho si tedy vzal nejvíc do své budoucnosti v pozici kouče?
„Hodně čerpám ze svého otce, který dlouho trénoval. S ním hodně konzultuju. Jinak dobře vzpomínám na tréninky pod trenérem Hapalem v Mladé Boleslavi nebo v Kolíně a na Bohemce pod trenérem Veselým. Nikoho ale nechci kopírovat. Mám svoje myšlenky a svoji hlavu,“ zdůrazňuje.
„V amatérském fotbale je důležité, aby kluci odpoledne po práci přišli na trénink a měli na to chuť. Ne aby byli naštvaní a neodreagovali se. To je pak odraz do zápasu, když jsou do toho natěšení a baví je to,“ zakončuje Sedláček jednou ze svých myšlenek.
Zdroj: boleslavskydenik.cz